První afroamerický prezident Barack Hussein Obama
První afroamerický prezident Barack Hussein Obama
První afroamerický prezident Barack Hussein Obama (1961) pochází z Honolulu, kde se narodil ve smíšené rodině keňského otce Baracka H. Obamy st. (1936 - 1982), pocházejícího z kmene Luo a bělošské matky Stanley Ann Dunhamové (1942 - 1995). V období Barackova seznamování se školními povinnostmi se rodiče r. 1967 rozvedli. Ani matka, která zemřela na rakovinu a ani otec, který zahynul při autonehodě v Nairobi, se synova triumfu v lednu 2009, kdy se stal prvním afroamerickým prezidentem v historii USA, bohužel nedožili.
Od svých šesti do deseti let žil v Jakartě v Indonésii se svojí matkou a nevlastním otcem Lolo Soetorem a v r. 1971 byl poslán zpět k prarodičům na Havaj, kde mohl získat lepší vzdělání. Zde se o něj starala jeho babička Madelyn Dunhamová, jejíž smrt v r. 2008 jej zasáhla tak hluboce, že přerušil svou volební kampaň a zcela neplánovaně s ní strávil poslední chvíle jejího života.
Vzhledem k naprosto odlišné mentalitě i životním zvykům obou rodičů má Barack vlastní sestru Mayu Kassandru (1970) a osm nevlastních sourozenců (z otcovy strany), žijících v Africe.
Po studiu na Columbia University získal ve dvaadvaceti letech titul bakaláře politologie a vzápětí začal pracoval jako komunitní pracovník v New Yorku, poté o dva roky později odešel do Chicaga, aby zde působil jako terénní komunitní pracovník v největší chudinské černošské čtvrti na světě Far South Side. Po smrti 1. afroamerického starosty Chicaga Harolda Washingtona, který díky právnickému vzdělání dokázal prosadit mnoho opatření pro menšiny, se Barack rozhodl studovat na Právnické fakultě Harvardovy univerzity, kterou nejen v r. 1991 ukončil s vyznamenáním, ale poznal zde i svou osudovou lásku - Michelle Robinsonovou (1964), pohlednou a sympatickou právničkou, která je v pořadí třetí první dámou s postgraduálním diplomem (po Hillary Clintonové a Lauře Bushové).
V letech 1993–2004 přednášel ústavní právo na Chicagské univerzitě a v r. 1995 napsal svou autobiografii Sny mého otce: Příběh rasy a dědictví (Dreams from My Father: A Story of Race and Inheritence), která se v roce 2004 stala bestsellerem a její mluvená verze získala v roce 2006 cenu Grammy.
Barackova vysoká politická kariéra začala v r. 1997 jeho zvolením do Senátu státu Illinois, kde pro něj začal po 6 letech pracovat skvělý manažer předvolebních kampaní David Axelrod.
To již byli s Michelle téměř 10 let manželé a společně vychovávali dcery Maliu Ann (1998) a Natashu (2001). Obama své touhy vyjádřil r. 2006 v knize Smělost naděje: Myšlenky na uskutečnění amerického snu (The Audacity of Hope: Thoughts on Reclaiming the American Dream) a v tomtéž roce navštívil Afriku, kde se v Keni - zemi původu svého otce nechal vyšetřit na HIV, aby tak propagoval prevenci a vyšetření této choroby.
V únoru 2007 ve Springfieldu v Illinois Barack Obama oficiálně oznámil, že se bude ucházet o nominaci Demokratické strany do prezidentských voleb v roce 2008. Jeho strategie byla založená na využití internetu, přes který dostal drobné finanční dary od milionů občanů. Nominačního klání se pak zúčastnil spolu s dalšími kandidáty, z nichž největší podporu získala Hillary Clintonová.
Jeho hlavním rivalem z tábora republikánů se stal John McCain (1936), senátor státu Arizona. Debatu, která proběhla 7. října 2008, vyhrál podle bezprostředních anket mezi diváky stanic CNN a CBS Barack Obama, duel se přitom konal za situace, kdy McCain naléhavě potřeboval zvrátit rostoucí podporu soupeře nejen na celostátní úrovni, ale i v klíčových státech, kde je souboj nejtěsnější. Podle průzkum pro CNN považovalo za vítěze Obamu 54% diváků, McCaina jen 30% a v otázce ekonomické krize měl Obama dvacetiprocentní náskok.
Obama se stal 44. prezidentem USA a 20. ledna složil za přítomnosti téměř dvou milionů lidí ve Washingtonu D. C. slavnostní přísahu a ujal se funkce.
Při své první cestě do Evropy počátkem dubna 2009 se nejprve zúčastnil summitu skupiny G20 v Londýně, poté summitu NATO ve Štrasburku a 4. a 5. dubna summitu USA-Evropská unie v Praze. Zde na Hradčanském náměstí přednesl projev, který se týkal převážně problematiky jaderného odzbrojování a který vyslechlo asi 30 000 lidí.
Obama začínal své funkční období jako jeden z nejpopulárnějších prezidentů, podle průzkumů jej v době nástupu do úřadu podporovalo 78 % Američanů, značný pokles míry popularity mu však vynesly nejen důsledky celosvětové krize, ale především kontroverzní pojetí zdravotnické reformy.
Zcela nečekaně získal 9. října 2009 obdržel Nobelovu cenu míru jako jeden z nejméně očekávaných kandidátů. Hlavním důvodem pro zvolení Obamy byly podle příslušného výboru jeho "mimořádné snahy řešit problémy s důrazem na právo a dialog". Barack Obama se v několika svých projevech, mj. v Praze, vyslovil pro svět bez jaderných zbraní, podpořil jednání s muslimskými zeměmi a věnoval se také blízkovýchodnímu mírovému procesu.
V současné době podporuje návrhy zákonů, které prosazují zpřísnění kontroly lobbistů, ale i volebních podvodů, změn klimatu, nukleárního terorismu a péče o válečné veterány.
Vzhledem k naprosto odlišné mentalitě i životním zvykům obou rodičů má Barack vlastní sestru Mayu Kassandru (1970) a osm nevlastních sourozenců (z otcovy strany), žijících v Africe.
Po studiu na Columbia University získal ve dvaadvaceti letech titul bakaláře politologie a vzápětí začal pracoval jako komunitní pracovník v New Yorku, poté o dva roky později odešel do Chicaga, aby zde působil jako terénní komunitní pracovník v největší chudinské černošské čtvrti na světě Far South Side. Po smrti 1. afroamerického starosty Chicaga Harolda Washingtona, který díky právnickému vzdělání dokázal prosadit mnoho opatření pro menšiny, se Barack rozhodl studovat na Právnické fakultě Harvardovy univerzity, kterou nejen v r. 1991 ukončil s vyznamenáním, ale poznal zde i svou osudovou lásku - Michelle Robinsonovou (1964), pohlednou a sympatickou právničkou, která je v pořadí třetí první dámou s postgraduálním diplomem (po Hillary Clintonové a Lauře Bushové).
V letech 1993–2004 přednášel ústavní právo na Chicagské univerzitě a v r. 1995 napsal svou autobiografii Sny mého otce: Příběh rasy a dědictví (Dreams from My Father: A Story of Race and Inheritence), která se v roce 2004 stala bestsellerem a její mluvená verze získala v roce 2006 cenu Grammy.
Barackova vysoká politická kariéra začala v r. 1997 jeho zvolením do Senátu státu Illinois, kde pro něj začal po 6 letech pracovat skvělý manažer předvolebních kampaní David Axelrod.
To již byli s Michelle téměř 10 let manželé a společně vychovávali dcery Maliu Ann (1998) a Natashu (2001). Obama své touhy vyjádřil r. 2006 v knize Smělost naděje: Myšlenky na uskutečnění amerického snu (The Audacity of Hope: Thoughts on Reclaiming the American Dream) a v tomtéž roce navštívil Afriku, kde se v Keni - zemi původu svého otce nechal vyšetřit na HIV, aby tak propagoval prevenci a vyšetření této choroby.
V únoru 2007 ve Springfieldu v Illinois Barack Obama oficiálně oznámil, že se bude ucházet o nominaci Demokratické strany do prezidentských voleb v roce 2008. Jeho strategie byla založená na využití internetu, přes který dostal drobné finanční dary od milionů občanů. Nominačního klání se pak zúčastnil spolu s dalšími kandidáty, z nichž největší podporu získala Hillary Clintonová.
Jeho hlavním rivalem z tábora republikánů se stal John McCain (1936), senátor státu Arizona. Debatu, která proběhla 7. října 2008, vyhrál podle bezprostředních anket mezi diváky stanic CNN a CBS Barack Obama, duel se přitom konal za situace, kdy McCain naléhavě potřeboval zvrátit rostoucí podporu soupeře nejen na celostátní úrovni, ale i v klíčových státech, kde je souboj nejtěsnější. Podle průzkum pro CNN považovalo za vítěze Obamu 54% diváků, McCaina jen 30% a v otázce ekonomické krize měl Obama dvacetiprocentní náskok.
Obama se stal 44. prezidentem USA a 20. ledna složil za přítomnosti téměř dvou milionů lidí ve Washingtonu D. C. slavnostní přísahu a ujal se funkce.
Při své první cestě do Evropy počátkem dubna 2009 se nejprve zúčastnil summitu skupiny G20 v Londýně, poté summitu NATO ve Štrasburku a 4. a 5. dubna summitu USA-Evropská unie v Praze. Zde na Hradčanském náměstí přednesl projev, který se týkal převážně problematiky jaderného odzbrojování a který vyslechlo asi 30 000 lidí.
Obama začínal své funkční období jako jeden z nejpopulárnějších prezidentů, podle průzkumů jej v době nástupu do úřadu podporovalo 78 % Američanů, značný pokles míry popularity mu však vynesly nejen důsledky celosvětové krize, ale především kontroverzní pojetí zdravotnické reformy.
Zcela nečekaně získal 9. října 2009 obdržel Nobelovu cenu míru jako jeden z nejméně očekávaných kandidátů. Hlavním důvodem pro zvolení Obamy byly podle příslušného výboru jeho "mimořádné snahy řešit problémy s důrazem na právo a dialog". Barack Obama se v několika svých projevech, mj. v Praze, vyslovil pro svět bez jaderných zbraní, podpořil jednání s muslimskými zeměmi a věnoval se také blízkovýchodnímu mírovému procesu.
V současné době podporuje návrhy zákonů, které prosazují zpřísnění kontroly lobbistů, ale i volebních podvodů, změn klimatu, nukleárního terorismu a péče o válečné veterány.
Info - FDb.cz
Obama zemřel, ale po 10letech se už nudil v nebi, tak poprosil Boha, aby ho pustil zpět na Zem abyzjistil, jak se má jeho zem.
Bůh souhlasil.
Obama jde do jednoho baru v New Yorku. Objedná si ruma informuje se u výčepního, co je nového, jak lidé žijí, jak se rozvíjí jejichzemě a jaké jsou problémy.Výčepní se podiví a udiveně se ptá : „Jaké problémy?Přece jsme jedna veliká země a všechno okolo nás je naše“.
Obama :„Jak to? A co Irák, Afganistan…… ?“Výčepní :„Touž je všechno naše“.
Obama :„A Evropa, Afrika a celý Blízkývýchod…..?“Výčepní z pod pultu vytáhne globus, roztočí ho a pyšně povídá :„Přece jsem říkal, jsme světová velmoc ! Celý svět je náš!“
Obama je potěšen, pyšný a spokojený. Objedná si další rum avypije ho. Před odchodem z baru povídá : „ Tak tedy děkuji milý příteli. Kolikplatím?
“Výčepní :„Jeden rubl a dvacet kopejek“.
Bůh souhlasil.
Obama jde do jednoho baru v New Yorku. Objedná si ruma informuje se u výčepního, co je nového, jak lidé žijí, jak se rozvíjí jejichzemě a jaké jsou problémy.Výčepní se podiví a udiveně se ptá : „Jaké problémy?Přece jsme jedna veliká země a všechno okolo nás je naše“.
Obama :„Jak to? A co Irák, Afganistan…… ?“Výčepní :„Touž je všechno naše“.
Obama :„A Evropa, Afrika a celý Blízkývýchod…..?“Výčepní z pod pultu vytáhne globus, roztočí ho a pyšně povídá :„Přece jsem říkal, jsme světová velmoc ! Celý svět je náš!“
Obama je potěšen, pyšný a spokojený. Objedná si další rum avypije ho. Před odchodem z baru povídá : „ Tak tedy děkuji milý příteli. Kolikplatím?
“Výčepní :„Jeden rubl a dvacet kopejek“.
Obama a americká výnimočnosť (vyvolenosť)
Obama má - jemne povedané - tú smolu, že bol vo svojich počiatkoch prezidentskej kariéry považovaný za sympaťáka, roztomilého černoška a človeka, ktorému je ľahké odpúšťať prípadné porušovanie pravidiel. Nikto už nevezme humorný nadhľad, ktorý sa nemôže stať ospravedlnenkou pre všetko. Jasne, nikto neočakáva jeho prítulnosť k politickým sokom a ani nemôžu očakávať pohladenie.
Obama dostal pred pár rokmi Nobelovu cenu mieru za prínos svetovému mieru. Neexistuje v povojnových rokoch iný americký prezident, ktorý by si viac pokazil verejnú povesť ako práve on - Obama, persona non gratta, ktorú by si dnes seriózny politik asi nepozval - rozhodne teda nie k udeleniu nejakej oficiálnej ceny.
Obama dostal pred pár rokmi Nobelovu cenu mieru za prínos svetovému mieru. Neexistuje v povojnových rokoch iný americký prezident, ktorý by si viac pokazil verejnú povesť ako práve on - Obama, persona non gratta, ktorú by si dnes seriózny politik asi nepozval - rozhodne teda nie k udeleniu nejakej oficiálnej ceny.
V USA nie je veľký problém byť alkoholik, flákač; je bežné sa rozvádzať, v očiach verejnosti sa ľahko odpúšťa aj občasné neplatenie daní, psychické terorizovanie. To všetko nejako patrí k tunajšiemu prostrediu. Istá morálna uvoľnenosť predchodcov Obamu (Kennedyho ľúbostné úlety, čí Lewinskej fajka v oválnej pracovni) sa už ako v duchu tradícií predpokladá a je skoro žiadaná. Niečo iné je ale fyzická hrubosť, hrozba násilím a verejne vyjadrovaná nenávisť. Obama tieto základné pravidlá neporušil. Teda aspoň sa o tom hlasno nehovorí. Nejde ale zďaleka len o to.
Nikoho neprekvapí, ak politici, ktorí hrajú pred občanmi ľúbivých, sú v skutočnosti zbabelci, čudáci a monštrá a nie vždy nežní a verní otcovia rodín. Obama si ale roky budoval povesť onoho milujúceho manžela a otca dvoch dcér, príkladného katolíka, ktorý nepodľahol alkoholovým démonom. Ba ani rodinu neopustil, ani svoju životnú partnerku netĺkol a nevyhrážal sa jej zabitím.
No podľa jeho posledných politických krokoch, keď po rokoch studenej vojny nám tu policajné USA pod vedením Obamu vykladajú, že Rusko a jeho líder Putin sú zdrojom takmer všetkého zla na svete, vzniká úplne zásadná trhlina a rozpor medzi verejným-politickým obrazom hrdinu zo začiatku volebného obdobia a skutočným, hoci samozrejme mediálne filtrovaným obrazom šovinista až nápadne podobajúci sa Hitlerovi.
Z predpokladov o dobrom americkom prezidentovi sa zrazu stávajú čosi ako alibi, lživé verzie reálneho človeka, ktorý svoju sympatickosť len dokázal dobre hrať. Nobelova cena mieru mu zostáva a mnohých z nás budú mátať jeho vznešené slová pri inaugurácii i pri preberaní ceny. Nebude (cena) zavrhnutá, len stratí lesk, neprestaneme ju (cenu) zavrhovať, len už budeme vedieť, že ju má politik-herec, ktorý v tejto úlohe potláčal svoje pravé ja, respektíve tú temnú stránku, ktorá sa nedá ospravedlňovať jednoduchým mávnutím ruky "politika je špinavá vec".
Tu nejde o rasizmus, antisemitizmus, či boj proti terorizmu. Amerika a Obama si myslia, že sú naj vo všetkých sférach, najmä to, že americký národ je výnimočný. Aj Hitler si to myslel o svojom nemeckom národe. Podľa Rasmussenovho prieskumu z roku 2013, 59 percent pravdepodobných voličov v USA verí, že Spojené štáty sú viac výnimočné ako ostatné národy, 14 percent nie sú si celkom istí a len 27 percent nesúhlasí. Dokonca až príliš veľa konzervatívnych kresťanov už dlho si myslia, že Amerika dosiahla zvláštne postavenie s bohom.
Ako sa hovorí nič nie je náhodne a teda nejde o akýsi "úlet", sú to dlhoročné opakované prejavy americkej politiky, raz viditeľné viac, inokedy menej. Nejde ani o omyly, ale výraz najhlbšieho presvedčenia "my sme páni Zeme", na čom sa podieľa ich niekedy až fanaticky chápaná viera v boha.
Nikoho neprekvapí, ak politici, ktorí hrajú pred občanmi ľúbivých, sú v skutočnosti zbabelci, čudáci a monštrá a nie vždy nežní a verní otcovia rodín. Obama si ale roky budoval povesť onoho milujúceho manžela a otca dvoch dcér, príkladného katolíka, ktorý nepodľahol alkoholovým démonom. Ba ani rodinu neopustil, ani svoju životnú partnerku netĺkol a nevyhrážal sa jej zabitím.
No podľa jeho posledných politických krokoch, keď po rokoch studenej vojny nám tu policajné USA pod vedením Obamu vykladajú, že Rusko a jeho líder Putin sú zdrojom takmer všetkého zla na svete, vzniká úplne zásadná trhlina a rozpor medzi verejným-politickým obrazom hrdinu zo začiatku volebného obdobia a skutočným, hoci samozrejme mediálne filtrovaným obrazom šovinista až nápadne podobajúci sa Hitlerovi.
Z predpokladov o dobrom americkom prezidentovi sa zrazu stávajú čosi ako alibi, lživé verzie reálneho človeka, ktorý svoju sympatickosť len dokázal dobre hrať. Nobelova cena mieru mu zostáva a mnohých z nás budú mátať jeho vznešené slová pri inaugurácii i pri preberaní ceny. Nebude (cena) zavrhnutá, len stratí lesk, neprestaneme ju (cenu) zavrhovať, len už budeme vedieť, že ju má politik-herec, ktorý v tejto úlohe potláčal svoje pravé ja, respektíve tú temnú stránku, ktorá sa nedá ospravedlňovať jednoduchým mávnutím ruky "politika je špinavá vec".
Tu nejde o rasizmus, antisemitizmus, či boj proti terorizmu. Amerika a Obama si myslia, že sú naj vo všetkých sférach, najmä to, že americký národ je výnimočný. Aj Hitler si to myslel o svojom nemeckom národe. Podľa Rasmussenovho prieskumu z roku 2013, 59 percent pravdepodobných voličov v USA verí, že Spojené štáty sú viac výnimočné ako ostatné národy, 14 percent nie sú si celkom istí a len 27 percent nesúhlasí. Dokonca až príliš veľa konzervatívnych kresťanov už dlho si myslia, že Amerika dosiahla zvláštne postavenie s bohom.
Ako sa hovorí nič nie je náhodne a teda nejde o akýsi "úlet", sú to dlhoročné opakované prejavy americkej politiky, raz viditeľné viac, inokedy menej. Nejde ani o omyly, ale výraz najhlbšieho presvedčenia "my sme páni Zeme", na čom sa podieľa ich niekedy až fanaticky chápaná viera v boha.
Najviac svojej kreativity Obama nakoniec vložil do sporu Ukrajina - Rusko. K tomuto jeho politickému dielu sa viaže zásadný omyl, že maximálne nerealisticky zobrazuje politické reality Ukrajiny, kde práve tu sa dá podľa neho pochopiť rozmer nenásytnosti a rozpínavosti Ruska, najmä jeho lídra Putina.
Obama sa tvári dôležito, ale je skôr nechtiac smiešny. Nie je náhoda, že veľký slovanský ruský národ je tŕňom v oku. Ešteže tu nejde zo strany Ruska o antižidovskú, alebo priamo antisemitskú politiku, „len" o americký protislovanský večný boj založený na pocitoch americkej, západnej výlučnosti a nenávisti k iným. Pocit, že každá iná civilizácia než tá americká je úplne skazená a stojí pred záujmami Ameriky, je obsiahnutá v ďalšom Obamovom režijnom počine, v ktorom s množstvom historických chýb degraduje podiel Ruska na víťazstve nad fašizmom.
Na jednoduchú otázku, či si Obama zasluhuje verejné ocenenie za mierové aktivity v podobe Nobelovej ceny, nie je ťažké odpovedať: Nie, nezaslúži. Táto odpoveď nie je výzvou k bojkotu a nie je predzvesťou žiadneho škandálu. Nejde ani o hystériu politickej nekorektnosti, alebo dokonca o politickú likvidáciu Obamu. Je to len rozpačité pokývanie hlavou, že zhasínajúcej politickej hviezde sa Nobelova cena udelila len za nič.
Aj teraz štvrtého júla americký národ oslávil nielen svoje zrodenie, ale oslavoval americké výlučnosti - všetko, čo robia Spojené štáty, najväčší národ na Zemi.
Termín "americká výnimočnosť" nie je nový; je z dôb Alexisa de Tocqueville a presvedčenie, že americké ekonomické základy boli mimoriadne. V uplynulých rokoch sa termín rozrástol a vyvinul tak, že ho americkí politici trúbia s rastúcou frekvenciou, pričom Obama trúbi najviac.
Obama sa tvári dôležito, ale je skôr nechtiac smiešny. Nie je náhoda, že veľký slovanský ruský národ je tŕňom v oku. Ešteže tu nejde zo strany Ruska o antižidovskú, alebo priamo antisemitskú politiku, „len" o americký protislovanský večný boj založený na pocitoch americkej, západnej výlučnosti a nenávisti k iným. Pocit, že každá iná civilizácia než tá americká je úplne skazená a stojí pred záujmami Ameriky, je obsiahnutá v ďalšom Obamovom režijnom počine, v ktorom s množstvom historických chýb degraduje podiel Ruska na víťazstve nad fašizmom.
Na jednoduchú otázku, či si Obama zasluhuje verejné ocenenie za mierové aktivity v podobe Nobelovej ceny, nie je ťažké odpovedať: Nie, nezaslúži. Táto odpoveď nie je výzvou k bojkotu a nie je predzvesťou žiadneho škandálu. Nejde ani o hystériu politickej nekorektnosti, alebo dokonca o politickú likvidáciu Obamu. Je to len rozpačité pokývanie hlavou, že zhasínajúcej politickej hviezde sa Nobelova cena udelila len za nič.
Aj teraz štvrtého júla americký národ oslávil nielen svoje zrodenie, ale oslavoval americké výlučnosti - všetko, čo robia Spojené štáty, najväčší národ na Zemi.
Termín "americká výnimočnosť" nie je nový; je z dôb Alexisa de Tocqueville a presvedčenie, že americké ekonomické základy boli mimoriadne. V uplynulých rokoch sa termín rozrástol a vyvinul tak, že ho americkí politici trúbia s rastúcou frekvenciou, pričom Obama trúbi najviac.
Vyberám úryvky z amerických médií americkými osobnosťami: „Amerika je najväčšia charitatívna krajina na svete. Každý rok Američania dobrovoľne darujú stovky miliárd dolárov do kostolov, neziskovým organizáciám a humanitárnym organizáciám..... Amerika je jedna z najslobodnejších krajín na svete.... Američanom nikto nemôže nútiť, aby jeho manželka si zakryla tvár na verejnosti.... Mnoho životných podmienok je lepších v Amerike, než inde..... Na rozdiel od oveľa väčšieho sveta, čistá voda je ľahko dostupný tovar a priemerná mzda je oveľa vyššia, než vo väčšine sveta..... Amerika je skvelá, sme skvelý národ, žijúci vo veľkom človečenstve. To je dôvod, prečo trávime toľko času diskutovaním o prisťahovalectve, nie emigrácii..... To je báječné miesto pre život, a mnoho občanov z iných krajín sa dožaduje toho, aby sem prišli, zatiaľ čo naši občania z veľkej časti zostali na mieste
Všetky krajiny sú výnimočné svojím spôsobom, ale takéto tvrdenia sú nezmyselné a exibicionistické, ako v objektívnych skutočnostiach a tiež sú postavené na zlej teológii a sú kontraproduktívne. Bolo prijaté právo exceptionalizmu, čo znamená, že „Amerika medzi národmi, je darom Božím," píše Richard Cohen The Washington Post. Áno je to tá bohom vyvolená Amerika, ktorá má najvyššiu mieru samovrážd. Má systém zdravotnej starostlivosti tak šikovne navrhnutý, aby zruinovala priemerného človeka a politický systém tak dysfunkčný, že môže ísť do štátneho bankrotu.
Mnoho konzervatívnych kresťanov už si už dávno myslelo, že Amerika dosiahla zvláštne postavenie s bohom a podporujú základné presvedčenie, že poslušnosť k bohu prináša požehnanie. Títo „myslitelia" žijú v predstave, že božie požehnanie získali skrze historickej poslušnosti.
Mnoho konzervatívnych kresťanov už si už dávno myslelo, že Amerika dosiahla zvláštne postavenie s bohom a podporujú základné presvedčenie, že poslušnosť k bohu prináša požehnanie. Títo „myslitelia" žijú v predstave, že božie požehnanie získali skrze historickej poslušnosti.
Toto má svoje korene v niekoľkých falošných presvedčeniach, napr.: Amerika je založená "posvätným kresťanským národom" a tiež nesprávnym výkladom biblických pasáží, ktoré sa zaoberajú Izraelom v Amerike. Boh je fakt nevyspytateľný. Ako bývalý Bushov hovorca Michael Gerson poukazuje vo svojej knihe, City of Man: Religion and Politics in a New Era, najväčší problém náboženskej pravice nie je strategický, ale teologický.
Táto teológia má mnoho účinkov, väčšina z nich výhodných iba pre exceptionalistických politikov. Udržuje ich odporcov v polohe ako nepatriotov, alebo ešte horšie, ako "bezbožných". To znamená, že to, čo všetko boh vybudoval, ľudia nemajú do toho vŕtať.
Americká výnimočnosť je pre politikov významná. To znamená zvýhodnený status s bohom. Prečo je to dôležité? Pripustiť, že Amerika je výnimočná plodí cnosti vďačnosti a pokory. Ale viera, že Amerika je príjemcom božského zvýhodňovania, na druhej strane plodí aroganciu a triumfálnosť, ktorá okráda iných z akýchkoľvek nárokov na bytie byť skutočne výnimočným.
Najoddanejší partner Ameriky Európska únia ktovie ako by sa pozerala na vzburu amerických kolónií proti britskej korune, keď skupina separatistov a teroristov z trinástich amerických kolónií vyhlásila tzv. nezávislosť. Svoju deklaráciu nezávislosti vydali v príkrom rozpore s platnou ústavou bez toho, aby rešpektovali zákony a medzinárodný právny poriadok, opierajúc sa pritom o podporu absolutizmu vo Francúzsku, ktorého vtedajší vládca Ľudovít XVI. bol skutočným predobrazom Adolfa Hitlera. Nakoniec aj tak obidvaja dopadli.
Teroristické činy počiatkov Ameriky a Ameriky súčasnej sú až priveľmi podobné s činmi diktátorov.
Svet sa však na americkú výnimočnosť (vyvolenosť) nezodpovedne prizerá.
Táto teológia má mnoho účinkov, väčšina z nich výhodných iba pre exceptionalistických politikov. Udržuje ich odporcov v polohe ako nepatriotov, alebo ešte horšie, ako "bezbožných". To znamená, že to, čo všetko boh vybudoval, ľudia nemajú do toho vŕtať.
Americká výnimočnosť je pre politikov významná. To znamená zvýhodnený status s bohom. Prečo je to dôležité? Pripustiť, že Amerika je výnimočná plodí cnosti vďačnosti a pokory. Ale viera, že Amerika je príjemcom božského zvýhodňovania, na druhej strane plodí aroganciu a triumfálnosť, ktorá okráda iných z akýchkoľvek nárokov na bytie byť skutočne výnimočným.
Najoddanejší partner Ameriky Európska únia ktovie ako by sa pozerala na vzburu amerických kolónií proti britskej korune, keď skupina separatistov a teroristov z trinástich amerických kolónií vyhlásila tzv. nezávislosť. Svoju deklaráciu nezávislosti vydali v príkrom rozpore s platnou ústavou bez toho, aby rešpektovali zákony a medzinárodný právny poriadok, opierajúc sa pritom o podporu absolutizmu vo Francúzsku, ktorého vtedajší vládca Ľudovít XVI. bol skutočným predobrazom Adolfa Hitlera. Nakoniec aj tak obidvaja dopadli.
Teroristické činy počiatkov Ameriky a Ameriky súčasnej sú až priveľmi podobné s činmi diktátorov.
Svet sa však na americkú výnimočnosť (vyvolenosť) nezodpovedne prizerá.
Zdroj: Dr. Vladimír Šotter, Národný Inštitút Francois Marie Voltaire
Dátum: 19.7.2014
Dátum: 19.7.2014
Reklamy na stránke nedokázem ovplyvniť...sorry!!!
Zdroj: okrem vlastných materiálov je zdrojom moja mailová schránka, kde dostávam rôzne materiály od priateľov, ak by sa materiál dotkol niečich ochranných práv- napíšte mi a zjednám nápravu.ďakujem!!!